Článeček je volným pokračováním a rozšířením původního tématu s názvem Znaky apoštolského kázání. V této souvislosti chci zmínit několik dalších – dle mého soudu – důležitých a navazujících znaků z Petrova kázání v knize Skutků.
Především zde shledávám vzácný soulad mezi Starým a Novým zákonem. Dějinné události předpovězené ve Staré smlouvě došly naplnění ve smlouvě Nové. Na tomto základě Petr ohlašuje „plnost času“(2,16-21.33.38-39). Na mnoha místech Starého zákona vidíme proroctví o budoucím příchodu Mesiáše. Jsme svědky jeho dávno prorokovaného narození, charakteru služby, života, smrti, vzkříšení a slavného nanebevstoupení. Stará smlouva ukazuje na „lepší“ smlouvu mezi Bohem a člověkem: ohlašuje příchod jednoho Prostředníka, Ježíše Krista, Božího Syna. Nový zákon pak poukazuje na Ježíše Krista jakožto standard pro naši dokonalost (Ef 4,11-13).
Petr navazuje na starozákonní Písma a stanovuje tyto skutečnosti ve svém kázání v knize Skutků v kapitolách 2,14-3,26. Nebojácně předstupuje před své posluchače, neboť ví, že jeho poselství pochází přímo od Boha. Petr pod vedením Ducha svatého pečlivě vybírá ze Starého zákona takové citace veršů, které dokazují mesiášství Ježíše Krista. Kupříkladu:
„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.“ (Iz 52,13-14)
„Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.“ (Iz 53,5a)
„Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“ (Ž 89,4-5)
Za druhé, Petr znal své publikum. Věděl, že převážná většina jeho posluchačů byli jeruzalémští Židé, kteří skálopevně věřili, že si Ježíš zasloužil být odsouzen jako rouhač. Židé znali Starý zákon a rozuměli židovským obřadům a tradicím. Petr ale poukázal, že Ježíš nepřišel ohrozit integritu Písem, ale ji naplnit. S vědomím, že porozuměli Písmu, Petr použil to, co již věděli a co plně sdělovalo platnost Ježíšova svědectví. Pro ilustraci zde uvádím variace oslovení posluchačů z Petrova kázání:„Muži judští a všichni“ (Sk 2,14a), „Muži izraelští, …“ (Sk 3,12; 2,22), „Muži bratři“ (Sk 2,29 ČSP) apod.
Za třetí, Petrovo kázání se soustřeďuje kolem dávno slíbeného Mesiáše. „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ (Sk 3,26) Bůh dal svého Syna, to nejcennější, co měl, přestože ho miloval - a to není slabost.
Poté, co Petr Židům předložil fakta o Ježíšově životě, který byl ve Starém zákoně proroky předpovězen, pokračoval dál ve vysvětlování pravd svým posluchačům. Jak můžeme vidět v jeho prohlášení ve Skutcích 2,36, jde rovnou ke kořenu věci. Podívejme se pozorněji na tento verš, přičemž zvažujme klíčová slovní spojení, která zásadním způsobem ovlivňují srdce i mysl posluchačů. V prvním případě slovní spojení „… učinil Bůh Pánem a Mesiášem“ říká, že Bůh svou autoritou učinil Ježíše Pánem a Mesiášem. Ježíš nebyl povýšen do této pozice člověkem, ale samotným Bohem. Uvedené prohlášení muselo mít velký ohlas, protože Židé věděli, že Bůh je naprosto svrchovaný. V další části verše „… toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali“ – Petr konfrontuje přítomný dav lidí s realitou jejich skutků a myšlenek. Někteří z nich se osobně či fyzicky podíleli na ukřižování Ježíše, jiní spíše zpovzdálí škodolibě a pohrdavě sledovali ukřižování. Reakce lidí na daný výrok nám bude jasnější ve chvíli, když se podíváme na verš 37 v téže kapitole, kde je řečeno následovné: Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“
V následné pozoruhodné a moudré odpovědi apoštola Petra nacházíme princip, který zní: „Lidem potřebujeme sdělit to, co potřebují slyšet a ne to, co chtějí slyšet.“ Je to jeden z momentů, kterému se z Petrova kázání můžeme naučit. Jsem si jist, že mnozí z nich v ten den chtěli raději slyšet slova pochvalného uznání, že se dopustili velikého, záslužného a svatého skutku, když ukřižovali Mesiáše. Přesto v jejich postojích nastává posun a obrat o 180 stupňů, protože jejich srdce byla připravena slyšet, co Petr chtěl říct. A výsledek? „Ti, kteří radostně [ochotně, NBK] přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.“ (2,41 ČSP)
Další užitečná lekce, i když není součástí zkoumaného textu, ale následuje bezprostředně poté, nám ukazuje na Petrovu zanícenost a odvahu. Ve Skutcích 4,3 vidíme situaci, kdy Petr strávil noc ve vězení, protože otevřeně kázal evangelium. Mnozí křesťané dnes trpí, jsou pronásledováni a dokonce i umírají mučednickou smrtí pro svou víru. Jeden z otců rané církve Tertulián řekl: „Krev mučedníků je semenem církve.“
Pokání a víra
Ve svém kázání se Petr obrací k posluchačům a vyzývá je k pokání a víře v Ježíše Krista (2,37-40). Pokání je postoj srdce. Lidé se Petra dotazují: „Co máme dělat?“ Petr jim jednoznačně odpověděl: „Obraťte se“ (CEP), „Čiňte pokání“ (NBK, B21), „Učiňte pokání“ (ČSP). Pokání je obecně definováno jako úplný obrat v myšlení a konání. Činit pokání znamená odvrátit se od hříchu. Pokání je totiž začátkem procesu a spolu s vírou spouští řetězovou reakci, což způsobuje celý sled událostí, který pak souhrnně nazýváme slovem znovuzrození nebo obrácení. Petr říká, že odpuštění hříchů a dar Ducha svatého přichází následně po pokání. Odpuštění hříchů je součástí smíření. Tohoto nádherného slibu se podle Joelova proroctví nedostane pouze jim, ale je k dispozici i pro jejich děti.
V apoštolově kázání z knihy Skutků 2,14-3,36 vidíme velice jasně, že Petr, apoštolové a mnozí další přijali v den Letnic křest v Duchu svatém, což je zmocnilo a uschopnilo ke svědectví a službě (Sk 1,8). Byl to Duch svatý, který stál za Petrovým pomazaným a mocným kázáním. Byl to Duch svatý, který posluchače usvědčil z hříchu. Byl to Duch svatý, který je vedl k pokání a k uvěření. A byl to právě Duch svatý, který naplnil nově obrácené svou mocí a touhou následovat Boha. Duch svatý jako Boží osoba tudíž není pouze průvodní znak nebo okrajová záležitost, ale naprostá nezbytnost. On je tím zdrojem všech inspirovaných a úspěšných kázání.
Ducha svatého a život v něm není možné nadobro potlačit. I přes všechna lidská omezení, slabosti a dokonce i selhání je trojjediný Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý „… tentýž včera i dnes i na věky.“ (Žd 13,8)
Vladimír Rafaj
Žádné komentáře:
Okomentovat