středa 23. března 2011

Služebník naděje par excellence

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas zjevil své slovo v kázání … (Titus 1,1-3)

Pavel se zde označuje za služebníka naděje evangelia. To byl důvod, proč vykonával službu apoštola v naději na věčný život. Bez naděje, tj. bez vytrvalého očekávání na to, co přijde, bez touhy po naplnění budoucích věcí, které mohou být nejednou pohnuté, bez důvěry v Boží ochranu a vedení bude služba polovičatá. Jedná se o tajemství, o kterém již dříve psal Pavel věřícím v Kolosách: „Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu“ (Koloským 1,26-27).

Nejvýraznějším obsahem novozákonní naděje je sláva Boží. První křesťané se lišili od pohanů tím, že žili nadějí, jež byla jejich typickým rysem. Jen si představme, že v tehdejším vzdělaném, ale hříchem zhýralém římském světě nebyl nikdo, kdo by měl naději věčného života! S poselstvím naděje svého Boha Pavel putoval jako vyslanec Ježíše Krista dalekými zeměmi, aby hříšníkům zvěstoval: Bůh, který nikdy nelže, nabízí naději na věčný život těm, kdo naději postrádají. Bůh nabízí všem lidem život věčný bez rozdílu. Ztracený svět potřeboval a stále potřebuje naději, která se nejzářivěji projevila v osobě Spasitele Ježíše Krista, a my jsme dnes nositeli této radostné zprávy.

Žádné komentáře:

Okomentovat