Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vypudím před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte.(Exodus 34,11-13)
V tomto textu Bůh důrazně varuje svůj lid před „uzavíráním smlouvy“ nebo „vstupováním do svazku“ (v. 12) se sousedícími pohanskými národy, což je zdůvodněno samotným Hospodinem, jehož jméno je Žárlivý a žárlivě milující (v. 14). Uvedený oddíl se nese v duchu silných imperativů - příkazů a zákazů. Proč je tomu tak? Proč je Boží postoj vůči izraelské pospolitosti tak radikální a nekompromisní?
Text vychází z bezpodmínečné a bezvýhradné příslušnosti Jahveho k Izraeli, a proto i Izraele k Jahvemu (v. 10). Je to situace, ze které nelze couvnout, utéct. Je to závazek výlučnosti, který se odráží zejména ve dvou rovinách. První rovina je vertikální a je orientována na Boha. Uctívání Hospodina totiž vylučuje uctívání jiných bohů a božstev. Mezi Jahvem a Baalem je hluboká a nesmiřitelná propast. Druhá rovina je horizontální a směřuje k okolním národům. K dodržení smluvních pravidel s Bohem bylo třeba poslušnosti. Poslušnost je měla chránit před modloslužbou jejich sousedů a oddělit je jako svatý Boží lid. Ten, kdo je součástí Izraele se dostává do ostrého kontrastu nejen s bohy okolí, ale i samotnými národy, které tyto bohy uctívají.
Vladimír Rafaj
Žádné komentáře:
Okomentovat