pátek 17. června 2011

Zpráva z misijního výjezdu 2011


„S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“ (Izajáš 55,12-13)

Z Boží milosti jsme se letos v dubnu během velikonočních svátků vypravili na Slovensko a do Rumunska. S časovým odstupem můžu konstatovat, že výjezd byl pro všechny účastníky velice silným zážitkem. Jistým způsobem to byla nová zkušenost. Na Slovensku jsme sloužili v místních letničních sborech v Novém Městě nad Váhom, Púchově a Piešťanech. V Rumunsku již tradičně je naší zastávkou slovenská komunita v Bodonoši, Bajaši, Derne a dalších přilehlých obcích.

Celá akce byla pro tým přínosná v několika ohledech. Především jsme chtěli být pro místní církev praktickou i duchovní pomocí. V Bodonoši vyrůstá nádherná modlitebna, která je téměř před dokončením a která bude sloužit celé spádové oblasti. V letních měsících tamní církev každoročně organizuje dětský a mládežnický tábor, kde se schází věřící, ale i nevěřící z širokého okolí. Na tomto prostranství jsme vypomáhali s úpravou terénu. Dále se studenti zapojili do duchovních aktivit zejména na mládežnických a sborových setkáních a při pouličních evangelizacích.
Přišli jsme sloužit, a nakonec jsme sami byli obohaceni. Zároveň jsme si ale přivezli nové nadšení a touhu Bohu sloužit. Studenti si ověřili to, jak funguje Boží vedení v praxi. Jsou to nezapomenutelné vzpomínky, které budou přetrvávat v našich myslích a srdcích mnoho let.

Věřím, že celý výjezd přinesl pozitivní ohlasy a vyhlídky na možnou spolupráci v budoucnosti. Mám naději, že získané zkušenosti přinesou očekávané ovoce.

Fakt, že jsme se mohli výjezdu zúčastnit, nepovažujeme za samozřejmost, ale za Boží milost a výsadu. Děkujeme všem za finanční podporu a modlitby. Je to k oslavě jeho jména. Buď Bohu sláva za církev!

středa 15. června 2011

Bůh, který rád komunikuje

I zavolal Hospodin Mojžíše a promluvil k němu ze stanu setkávání: „Mluv k synům Izraele a řekni jim …“ (Leviticus 1,1-2)

Dvacet kapitol knihy Leviticus začíná slovy: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi“ (1,1; 4,1; 6,1; 8,1; 11,1; 12,1; 13,1; 14,1; 15,1 atd.). Všimněme si, že Hospodin promlouvá ke svému služebníku Mojžíšovi na různých místech a za různých okolností. Hospodin promlouvá k Mojžíšovi ze stanu setkávání (1,1), „po smrti dvou Áronových synů“ (16,1), „na hoře Sínaji“ (25,1) atd. Prostřednictvím Mojžíše a někdy i skrze Árona (11,1) promlouvá k Izraelcům, k Áronovi a jeho synům, ke kněžím, k celé pospolitosti Izraelců. Jde především o zjevení Boží, nikoliv pouze o pravidla (zákony) vymyšlené a prosazené člověkem. Hospodin znal Mojžíše tváří v tvář a mluvil s ním tak, jako mluví člověk se svým přítelem. To svědčí o Hospodinově důvěře k Mojžíšovi a na druhé straně o Mojžíšově spolehlivosti a věrnosti k Hospodinu.

Bůh ale oznamuje a sděluje svou vůli izraelskému lidu z místa, které si vyvolil k přebývání uprostřed nich – ze stanu setkávání. Rád komunikuje se svým stvořením na úrovni jeho možností a schopností. Proto slovo, které hovoří skrze Mojžíše, má co do činění s tím, jakými způsoby a jakou formou tento lid, nyní vykoupený mocnou rukou Boží bude uctívat a sloužit svému Bohu.

Paralelní aplikaci Hospodinova přebývání mezi svým lidem najdeme na několika místech v Novém zákoně v podobě inkarnovaného Slova, Pána Ježíše Krista a Ducha svatého. Například v Matoušově evangeliu 18,20: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich …"; v Janově evangeliu 1,14-15: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal …“; nebo v První epištole Korintským 6,19-20: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“

sobota 4. června 2011

Kniha Exodus

V knize Exodus, se před námi odvíjí pozoruhodný příběh zrodu izraelského národa. Příběh, ve kterém kromě jiného nacházíme kořeny naší víry a vlastní identitu. Historické příběhy zde obsažené jsou prostředkem k vyjádření hlubokého teologického poselství. Proto je nemůžeme chápat, posuzovat a hodnotit ve smyslu moderní západní chronologie nebo ve smyslu vědecko-technickém. Při čtení je nutné knihu Exodus čili vyjití pojímat jako součást Pentateuchu, přestože v rámci pěti Mojžíšových knih, v rámci dějin spásy a z teologického hlediska má Exodus zvláštní postavení.
Exodus byl pro Izrael výjimečným obdobím, ve kterém lid na vlastní kůži prožíval různé zkušenosti, nabyl poznání o Bohu, o jeho jednáních a dobrotě k nim. Z tohoto důvodu je to veliká kniha o vykoupení – vykoupení ze zajetí a otroctví.