úterý 14. února 2012

Charakter Božího služebníka

Bible charakterizuje Davida jako muže „podle Božího srdce“ (1Sa 13,14). Jeho kvality a povahové rysy se projevily jak v mládí, tak v pozdějším věku. Davidův charakter se pozvolna vyvíjel, formovaly se jeho postoje, názory a vztahy k lidem, ale především vztah k Bohu. Většinu svého života musel odolávat Saulovým útokům a hrozbám. Když se však doslechne o smrti krále Saula, je hluboce zarmoucen. Bible hovoří, že „David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem zpíval žalozpěv“ (2Sa 1,17). David pláče nad ztrátou muže, který byl Božím pomazaným služebníkem (1Sa 10,1). Truchlí nad Saulem, který byl zmocněn Duchem Božím k velkým činům.

I přesto, že je žalozpěv kulturní záležitostí běžně praktikovanou v orientálních zemích, Davidův postoj byl projevem, v němž se odráží jeho velkorysost a neobyčejný charakter. Pořád si je vědom toho, že Saul byl dobrým válečníkem a Bohem vyvoleným králem. Nyní, když je Saul a jeho synové po smrti, David složil píseň, která je vyjádřením jeho vnitřního postoje. Nebyl to ale ledajaký zpěv. Byl to žalozpěv nad nepřítelem, který ho po celá léta systematicky pronásledoval. David se ocitl v pozici lovné zvěře, která neměla úniku. Teď se však karta obrátila. Mohl se Saulově rodině pomstit. Přesto David nevyřkl ani slovo hořkosti, nenávisti nebo škodolibé odplaty. Místo toho David v tomto truchlozpěvu chválí Saula a uznává jeho kvality, zejména pak odvahu a sílu.

David se stává prototypem prorocky slíbeného Mesiáše, jenž svým jednáním již zde ve starozákonní době naplňuje novozákonní představu o Kristu. Jsou to pravdy týkající se zaslíbení o příchodu Krále všech králů a Pána všech pánů. O několik století později Ježíš v kázání na hoře povýšil Zákon - daný skrze Mojžíše - na zákon lásky a odpuštění. Ukázal tím na neměnnost a věčnou platnost zákona.

Jak jsme na tom my? Je Davidův postoj k nepřátelům odpovědí na současnou potřebu církve? Zavazuje nás to k něčemu? V čem jsou skryté naše rezervy? Nestačí jen teoreticky přijímat pravdu Písma, nestačí ani citové vzplanutí. Nestačí jen evangelium zvěstovat, nestačí jen biblické principy vyznávat, nestačí být pouhými moralisty. Pokud nás Davidův příběh oslovuje, a pokud jsme obviňováni Duchem svatým, učiňme kroky vedoucí k nápravě. Čím jsme blíž ke Kristu, tím jsme blíž i k lidem.

Vladimír Rafaj