Ježíš Kristus - největší dar všech dob

Dnešní doba je plná napětí. Životní tempo je tak hektické, že vše krásné kolem nás jednoduše přehlížíme. Lidé Boha nahrazují penězi, bohatstvím a luxusem. Současnost je kromě jiného charakteristická i tím, že otevírá celou řadu aktuálních společenských témat, jež jsou zajímavá a podnětná, ale na která se obtížně hledá jednoznačná odpověď. Názorová pluralita je nepochybně výrazem zásadních posunů, jimiž si naše společnost v posledních letech prošla. To není výtka, jen pouhé konstatování. Skutečnosti, jakými jsou stres, deprese, strach ze stáří a smrti, osamělost, nemoci, bolest, psychická zranění či utrpení různého druhu více či méně zasahují každého člověka. Je to něco, čemu se nedá vyhnout, co nelze zastavit, před čím se nejde ukrýt.

Neblahý vliv prázdnoty v lidských srdcích se rutinním způsobem promítá do všedních, často i triviálních činností. Na člověka jsou kladeny mnohé požadavky, stále vyšší nároky, denně je prověřována odolnost jeho psychiky, čelí mnoha výzvám a mnoha závažným rozhodnutím. Všude potřebuje odvést maximální výkon, který je na hranici možného. Častokrát pořádně neví kudy kam. Starosti z něj vysávají energii, nedovolují mu nadechnout se, racionálně myslet. Jsou jako přívalové vlny, které se v pravidelných intervalech valí přes palubu života. Ano, žijeme ve světě plném neklidných lidí, obtížných situací, uspěchaného života, duchovní bídy, kdy zapomínáme na samotnou podstatu naší víry - Ježíše Krista.

Kdo jsme a co máme v Kristu
Přesto do této neutěšené situace zaznívá Boží slovo, jež nám chce být kotvou naděje uprostřed rozbouřeného moře. Co způsobil Ježíšův příchod na tuto zemi?  Co všechno jsme jeho smrtí a slavným vzkříšením získali? Podívejme se do Bible, jaké bohatství, povzbuzení, bezpečí, pomoc a opora se v ní ukrývá. Skrze Krista jsme získali pokoj a smíření s Bohem (Ř 5,1.10). Skrze Krista můžeme přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou (Ef 3,12; Žd 4,16). Skrze Krista máme podíl na věčném životě (J 3,16). Skrze Krista jsme se stali Božími dětmi (J 1,12). Skrze něj jsme přijali svědectví a dary Ducha svatého (Ř 8,16; 1K 12,4-11). Skrze Krista jsme poznali jediného pravého Boha (J 17,3). Skrze Krista jsme zachráněni z říše tmy, jsme přeneseni do Božího království (Ko 1,13). Skrze Krista je nám odpuštěno (Ko 1,14), jsme spaseni milostí skrze víru (Ef 2,8). Skrze víru v Krista jsme ztotožněni s ním v jeho smrti a v jeho vzkříšení (Ř 6). Skrze Krista jsme vstali do nového života (J 1,13; 3,1-8; Tt 3,5). Skrze Krista jsme se stali spravedlivými a svatými (1K 1,30). Skrze Krista jsme vítězové, proto nás od lásky Kristovy nikdo a nic neodloučí (Ř 8, 33-39). On nás zachránil, v něm jsme novým stvořením (2K 5,17). On nás vede, posiluje, vyrovnává stezky. Už více nežijeme v zlých a sobeckých žádostech hříšné povahy, nejsme už děti hněvu (Ef 2,3). Skrze Krista patříme Bohu, jelikož jsme se stali součástí jeho přirozenosti (1Pt 2,9; 2Pt 1,4).

Zde na zemi jsme Kristovými vyslanci, povoláni ke svědectví o tom, co v našem životě Ježíš koná, jak nám pomáhá překonávat starosti života, naší rodiny, našeho společenství, do kterého patříme. Lidé touží - někdy vskrytu, někdy otevřeně - po tom, co máme v Kristu, co nám Bůh dává, ale nevědí, jak to získat. Chtějí prožít něco zásadního, něco z toho, co nám každý den dává Zachránce světa. Ale nejen to! V této souvislosti se nabízejí slova apoštola Pavla, která nás vedou k úžasu nad Božími východisky:  „Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci?“ (Ř 8,32 NBK). Ježíš byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění (Ř 4,25). On za nás podstoupil trest za hřích. Ať se snažíme sebevíc, nedokážeme plně docenit význam intenzity a hloubky Boží lásky vůči nám. Kristus je dar, který lidskými slovy nelze vystihnout (2K 9,15). V něm a skrze něj byly založeny věky (Žd 11,3). Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všechno stvořeno (Ř 11,36). Kristus je všechno, i my jsme skrze něj (1K 8,6). On předchází všechno, všechno v něm spočívá (Ko 1,17). Spolu s Kristem, skrze něj a v něm je nám vše darováno k zbožnému a počestnému životu (1Tm 2,2). Bez něj jsou i ty netřpytivější věci světa pouze ozdůbky, jež ve světle věčnosti chřadnou a pomíjí. 

Pohled zaměřený na Ježíše
Každý se potřebuje méně zabývat vlastními názory na sebe sama a více stát o to, jak nás vidí Bůh. Vyhneme se tak zbytečným přešlapům, nepříjemnostem a komplikacím. V Kristu je každý „novým člověkem … stvořený podle Boha v spravedlnosti a svatosti pravdy“ (Ef 4,24). Pokud se na sebe budeme dívat tímto pohledem, ovlivní to způsob našeho chození s Bohem. Osobně jsem přesvědčen, že všechno, co v naší službě postrádá Boží život, je mrtvým skutkem. Smutným příkladem této anomálie je sbor v Sardách, který měl jméno, žil, ale ve skutečnosti byl mrtvý (Zj 3,1-2).

Klíč k pochopení nebeského povolání spočívá v upřeném a pozorném pohledu na Ježíše. Potřebujeme se učit vidět věci tak, jak je vidí Bůh sám. Neexistuje jiná alternativa, jiná možnost než pohled, který je zaměřen výlučně na Ježíše. „Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu“ (Žd 12,2 B21). Proto záleží na tom, jak žijeme. Záleží na nás, zdali se ztotožníme s vyznáním Božího služebníka: „Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás“ (Ř 8,18 NBK). Je to o mnoho víc než nejnovější model auta, pěkný dům, skvělé zaměstnání, nejprestižnější škola. Je to něco o mnoho víc. Vážíme si to? Toužíme po tom?

Neusnout na vavřínech
Apoštol Pavel připomíná filipským věřícím, aby „s bázní a chvěním uváděli ve skutek své spasení“ (Fp 2,12). Aby každý den znovu a znovu činili nové rozhodnutí žít naplno pro Vykupitele. Každý den si připomínejme a ve svých srdcích a myslích náležitě aktualizujme význam pravosti evangelia, tj. Krista a jeho dílo. V Ježíšově vítězství tkví i naše vítězství. Přesto ale důležitou odpovědností věřícího člověka zůstává - hlídat si svou duchovní kondici. Z tohoto pohledu křesťan nesmí usnout na vavřínech, poněvadž vztah s Bohem vyžaduje neustálou péči. Pavel byl pevně rozhodnut (akt vůle), že nechce znát nic než Krista Ježíše, a to Krista ukřižovaného (1K 2,2). Apoštol Petr hovoří, že člověk může být natolik slepý nebo krátkozraký, že zapomene na někdejší odpuštění hříchů (2Pt 1,9). Ano, pokud se neoblékneme do duchovní zbroji, pokud nebudeme hořet, pokud lampy nebudou plné oleje, je zde reální hrozba, že zapomeneme, aniž bychom chtěli. Může se velice snadno stát, že zapomeneme na to, co pro nás Ježíš na Golgotě učinil. Avšak aby tomu tak nebylo, nesmíme se ani v nejmenším podobat těm, kterým Pavel píše, aby je varoval před kázáním jiného evangelia, příklonem k falešným naukám a před znevažováním duchovních principů (Ga 1,8; 3,1). Ať se lehkovážnost a polovičatost v otázkách víry nestanou živnou půdou pro ateismus.

Pohleďme opět na Ježíše a uvědomme si, že pohled na Božího beránka nás naplní existenční nadějí, která je pevnější než jakékoliv pozemské jistoty.

Modlitba

Pane, musíme vyznat, že jsou chvíle, kdy se z našeho života vytrácíš.

Dej nám proto sílu k věrnému následování.

Společně, ale i jednotlivě vyznáváme, že neexistuje lepšího 
a koncentrovanějšího pohledu než ten na Tebe, Pane a Spasiteli.

Pomoz nám otevírat denně své srdce, aby naše slova i přesvědčivé činy ukazovaly na Boží svatost.

 Vladimír Rafaj