"V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to tak nebylo, pověděl
bych vám. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo,
zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já
jdu, víte, i cestu znáte." (Jan 14,2-4 NBK)
Je paradoxem, že většina lidí
nevěří v existenci pekla, ale do nebe jít chce. Kladu si otázku, proč tomu
tak je? Proč je nebe pro lidi tak zajímavým místem? Pokud nebe skutečně
existuje, kde se o něm člověk dozví co nejvíce? Kniha, která o přitažlivosti
nebe přesvědčivě hovoří, je Bible. Právě Bible o místě věčného určení nenechává
nikoho na pochybách. Bible je jediným spolehlivým zdrojem informací o nebi.
Proto by měl mít každý člověk eminentní zájem znát uspokojivou odpověď na tuto důležitou
otázku života.
Z praxe víme, že jsou lidé,
kteří dříve než se vydají na neznámé místo, chtějí se o něm dozvědět maximální
množství užitečných informací. Hledají je na internetových stránkách cestovních agentur, v katalozích,
v různých letácích, často čtou recenze zájezdů apod. Z Bible se dozvídáme, že Ježíš zanechává
svým učedníkům nádherné zaslíbení: „Jdu,
abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a
vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (J 14,3). Při svém
nanebevstoupení se odebral do nebe, ke svému Otci, na místo, odkud přišel na
tento svět (L 24,51; J 3,13; J 6,38; Sk 1,11). Ve velekněžské modlitbě se Ježíš
přimlouvá za své učedníky: „Otče, chci,
aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou
slávu, kterou jsi mi dal …“ (J 17,24). A jakými slovy popisuje nebe apoštol
Pavel? „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo,
co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1K 2,9).
Ptám se, co činí nebe tak lákavým místem?
1. Místo trvalého přebývání s Ježíšem
Předně je to proto, že tam uzříme
Ježíše a budeme s Ním v jeho blízkosti. Nebe je místem, kde Ježíš
přebývá. Někdy prožíváš samotu, nemáš žádné zázemí, pevnou půdu pod nohama a je
ti líto za domovem. Ale tam se setkáš s Ním. Bude to místo dokonalého sjednocení.
V nebi budou lidé „… ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni do bílých rouch, a v rukou budou mít palmové ratolesti“ (Zj 7,9 NBK). Proto ještě dnes Ježíš všem s
láskou říká: „Hle, stojím u dveří a
tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním
večeřet a on se mnou“ (Zj 3,20).
2. Místo odpočinku
Nebe bude i místem odpočinku.
Někdy nemůžeme dál a jsme unaveni. V takových chvílích prožíváme všichni něco
podobné, jako prožilo malé děvčátko, které vědělo, že umírá, a tak pokojně
mluví o smrti. Maminka jí připomíná slávu nebe. Děvčátko se na chvíli odmlčí a
vzápětí se chvatně ptá: „Maminko moje, myslíš, že už brzy budu s Ježíšem? Jsem
už tak velice unavená.“ Ano, jistě, nebe bude místem odpočinku. Zemdlení a skleslí odpočinou od svých prací (Zj 14,13b), jelikož sám Pán bude zdrojem
jejich odpočinutí (Mt 11,28).
3. Místo bez bolesti, utrpení a smrti
Při fyzické bolesti často
prožíváme i prudkou a pronikavou vnitřní bolest. Potřebujeme úlevu. V nebi
již nebude bolesti. „A smrti již nebude,
ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo"
(Zj 21,4). V nebi už nebude hřích, původce všech nemocí, utrpení, bolestí a smrti.
4. Místo radosti
Žal a smutek může do života
sestoupit jako hustá mlha. Smutek okrádá člověka o radost. Charles Haddon Spurgeon
řekl: „Naše radost na této zemi je sotva
více než nejnižší stav vody při odlivu, ale v nebi bude radost burácet
jako voda při jarní záplavě.“ Ale nebe bude také místem, kde „… Bůh setře každou slzu z očí" (Zj
7,17b).
5. Místo veškerého požehnání
Dalším lákadlem nebe je i to, že tam bude možné pít z řeky života (Zj 7,17) a jíst ze stromu života
(Zj 2,7; srov. 22,2.14). Prorok Izajáš o této době říká: „Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit.
Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvé slunce nikdy
nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny
tvého smutku skončily“ (Iz 60,19-20). Proč? Protože tam už stvořené Slunce
nebude, tím světlem bude Kristus sám.
Vědomí strachu, ať iluzorní nebo skutečné, často ubíjí, v nebi ale vládne mír a bezpečí. Žádná síla, ať už jakkoli velká, nemůže uškodit těm, kdo tam přebývají, neboť Ten, který má klíče pekla a smrti, stojí na stráži (Zj 1,18). Trojjediný Bůh je pramenem veškerého požehnání.
Žádné slovo nedokáže nebe
dostatečně vystihnout - bude to místo, které uspokojí potřeby každého. Tam už
nikdo nebude trpět žádným nedostatkem, nebude tam nuda. Bude to místo poznání a
moudrosti. Nové zjevení slávy sestoupí na obyvatele nebe a ustavičné chvály
budou spontánně vysílány. Apoštol Jan na ostrově Patmos na základě Božího zjevení
prohlašuje: „A slyšel jsem zpěv jakoby
ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: ´Haleluja, ujal
se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu;
přišel den svatby Beránkovy …´“ (Zj 19, 6-7).
Pokud i ty toužíš být v nebi, čti
o tom v Bibli. Já v nebi již své místo mám? Máš ho i ty?
Žádné komentáře:
Okomentovat