Vedení Duchem svatým
V minulých dnech jsem se v sérii několika kázání zamýšlel nad tématem Vedení Duchem svatým. S tím je úzce spjata i otázka poznávání a naplňování Boží vůle nebo slyšení Božího hlasu.
Ve světě je mnoho hlasů, které nabízejí svou radu a každý z nich prohlašuje, že je tím nejlepším. Je ale pouze jeden jediný přímluvce, kterého lze následovat zcela bez obav. Je to Přímluvce, kterého zaslíbil Ježíš.
Pán Ježíš učil o budoucí službě Ducha svatého: „Ale Přímluvce, Duch svatý … ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26). Ti, kdo studují Písmo, vědí, že Bible by neměla skutečný duchovní účinek, pokud by Duch svatý neosvětlil její pravdy.
Když se musíš rozhodovat mezi pravdou a lží, uvede tě na stezku pravdy, protože je Duchem pravdy. Jeho vedení vždy vede k pravému úspěchu (1J 4,1-6). Mnohdy si jeho vedení ani dostatečně neuvědomujme a nejsme si jisti, kam nás vede. Hledíme do budoucnosti s obavou a nejistotou. Ztrácíme pohled z toho, že Bůh má naše životy plně pod kontrolou. Ale nemá to tak být.
Prorok Jeremjáš hovoří o tom, že „cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde“ (Jer 10,23). Není dáno člověku, aby poznal své cesty do nejmenších detailů. Není mu dáno, aby řídil svůj život sám. Vedení totiž má co do činění s budoucnosti, s nepoznaným. Lidé se po staletí snaží nalézt způsob, jak odhalit budoucnost. Proto si zahrávají s různými okultními praktikami, jako je věštění, transcendentální meditace, autosugesce apod.
Bůh však má plán a záměr se životem každého člověka. Tento plán bude uskutečněn tehdy, když půjdeme jeho směrem a po jeho cestách. On se rozhodl zjevit sám sebe skrze Písmo, což je důkazem jeho osobního zájmu o nás a jeho touhy vstupovat do našich životů. Neboť to, co s námi zamýšlí, zná jen on sám. „Jeho myšlenky o nás jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu, protože nám chce dát naději do budoucnosti.“ (Jer 29,11)
Znovuzrozený člověk si může být naprosto jist vedením Duchem svatým. Apoštol Pavel mluví o tom, že „ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží“ (Ř 8,14). Vést zde znamená „vést a řídit“, ale toto vedení zde neznamená, že nám budou zjevovány dosud neznámé boží směrnice, ale spíše, že naše vůle bude podřízena Boží vůli. Znakem křesťana je právě takové vedení a řízení. Jsme uprostřed procesu, který je klíčový pro náš vývoj.
„Duchem choďte“ tj. nechte se vést Duchem svatým (Ga 5,16.18). „Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit“ (Ga 5,25). Abychom s ním dokázali držet krok, musíme být ochotni dovolit mu, aby řídil naše kroky. On pak povede náš život takovým způsobem, abychom žili v souladu s ním a naše touhy, aby byly stejné jako jeho (Ř 8,5). Jestliže uznáme jeho svrchované vedení, uvede nás do každé pravdy (J 16,13). Způsobí to, abychom měli milost u jiných lidí, jak to učinil u prvních křesťanů. A bezpochyby se o nás postará stejně, jako se staral o ně: hmotným způsobem, v našem povolání i duchovně (Sk 2,42-47). Bůh zná naše potřeby. Nepotřebujeme se trápit nebo strachovat nadmíru. Pán Ježíš řekl: „Hledejte především boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Bůh jako Otec se tady zavazuje, že se o nás postará a naším největším úkolem je, abychom ho hledali.
Kromě toho, že je naším vůdcem, který nás uvádí do veškeré pravdy a řídí náš každodenní život, Duch svatý odhaluje i závažnost našich špatných skutků – chování, které souvisí s naší starou, hříšnou přirozeností (srov. Ef 4,20-32 a Ř 8,12-14). Bez Ducha svatého a jeho působení není možné poznání Boha a stejně tak ani poznání naší hříšnosti. Tady na zemi se odehrála část dějin spásy a Duch svatý to všechno zpřítomňuje a aktualizuje. On je ten, kdo nás vede do pokory a přibližuje nám Pána Ježíše Krista a jeho dílo vykoupení. Poznání hříchu a uvědomení si vlastní viny není ve schopnostech člověka ani lidské etiky, ale je to záležitost víry, která přijímá Boží slovo a Ducha svatého.
Další aspekt vedení Duchem svatým se projevuje ve skutečné pomoci při modlitbách. „Duch svatý přichází na pomoc naší slabosti. On se za nás přimlouvá. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním“ (Ř 8,26). Proč nevíme, jak a za co se máme modlit? Protože správně se modlit je vlastně dovednost. Tomuto umění se musíme učit, ale bez pomoci Ducha svatého to nejde. Pouze Duch svatý ví „jak na to“. On nejen že zná naše skutečné potřeby, ale zná i skutečné potřeby těch, za které se modlíme. A pojďme ještě dál. Duch svatý zná konkrétní vůli Boží v těchto potřebách. Apoštol Pavel to napsal takto: „Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle“ (Ř 8,27).
Duch svatý nám bude ve všem oporou až do konce a jeho vedení je trvalé. Chvála buď Bohu za to!
Vladimír Rafaj
