Mírou lásky je milovat bez míry

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. (Jan 3,16-17)

Bůh tak miloval svět, že daroval to nejcennější a nejvzácnější, co měl - daroval svého Syna Ježíše. Bůh tak miloval lidi, že se jim stal podobný, když sám se stal člověkem. Bůh miloval a dodnes miluje člověka, protože jeho láska je silnější než všechny lidské viny, jeho láska je bezedná. Hřích nenávidí, ale hříšníka miluje, neboť láska Boží sbližuje. Ježíš odsoudil cizoložství, ale hříšnici projevil milost. Odsoudil ustrašenost a malověrnost svých učedníků, aby poté v něho uvěřili jako v Syna Božího. Pokáral neuvážené, nekolegiální a sobecké ambice bratrů Jakuba a Jana (vzhledem k ostatním učedníkům), aby je vzápětí trpělivě a soucitně vyvedl z  přehnané ctižádostivosti. Ježíšovy zájmy totiž nejsou totožné se zájmy světských vladařů, politiků a státníků, jelikož jeho království není z tohoto světa. Nekompromisně odsoudil pokrytectví a lstivost svých protivníků, ale hledajícím pečlivě naslouchal. Uzdravoval na smrt nemocné, a sám své rány nehojil – bolesti a smrti šel vstříc. Z ničeho stvořil svět, ale měl ho moc i zničit a znovu postavit. Vítr i rozbouřené vlny moře ho na slovo poslouchaly. Nežil ve sterilním prostředí, nestranil se lidí ani jejich mnoha trápení, ale vyhledával ztracené, aby jim sdělil poselství evangelia a aby u něj nalezli pomoc a útěchu. Skláněl se k chudým, hladové nasytil, bázlivé povzbudil, ponížené povýšil, padlé pozvedl, zbloudilým ukázal cestu naděje. Neplodnému fíkovníku zlořečil, avšak na děti vkládal ruce a žehnal jim.

Ježíš žil a zemřel, aby vydal pravdivé svědectví o sobě. Smysl jeho příchodu a pozemského života spočíval v tom, že smířil člověka s Bohem. Z lásky k člověku dobrovolně opustil slávu nebes a v těle bezbranného dítěte přišel do světa plného násilí a krutosti. Ale již tehdy byl Králem a Pánem v tom nejhlubším smyslu slova. Neohroženě pokračoval v naplňování svého mesiášského poslání, i když dobře věděl, jaké utrpení na něj v Jeruzalémě čeká. Stál tváří v tvář těm, kdo na něj plivali, bičovali jej a posmívali se mu. Jeho bok byl probodnut, jeho svatá krev prolita. Sám se vydal do rukou hříšníků, odpustil těm, kdo mu do dlaní vráželi hřeby a přimlouval se za ty, kdo o jeho roucho házeli los.

Boží láska poslala Ježíše za nás na kříž. Ve své nekonečné lásce se obětoval a odpustil všem, kteří se jakýmkoliv způsobem provinili. Golgotský kříž se stal znakem spásy. Tak veliká je láska Kristova!