V Druhé knize Paralipomenon objevíme mnoho králů
z Davidovy linie. Kniha, v níž je každý svou vlastní osobností, má
nám co říct.
Cílem knihy je nastínit vládnutí krále Šalomouna, jenž
se stal stavitelem chrámu (kap. 1-9) a nastínit dějiny judských králů od
Šalomounovy smrti po babylonské zajetí (kap. 10-36). Zvlášť jsou oceněni
králové, kteří se zasloužili o duchovní obnovu národa (Chizkijáš, Jóšafat a
Jóšijáš). Za vlády posledního judského krále Sidkijáše došlo ke zničení chrámu
a odvlečení Božího lidu do babylonského zajetí.
Významným poselstvím knihy jsou zejména dva důležité
principy. Prvním je skutečnost, že duchovní vítězství je dosahováno pouze za
předpokladu, že „člověk touží [je plně
odhodlán] hledat Hospodina celým srdcem“ (viz 11,16; 12,14; 19,3; 30,19).
Bůh se dá najít těm, kdo ho hledají a slouží mu, ale opouští ty, kdo opouští
jeho. Druhou skutečností je modlitba - vyzdvihuje se její
důležitost a vliv. Bůh naplňuje prosby svého lidu (6,20-21). Modlitba však není
chápána ve smyslu magické síly; její vyslyšení a účinnost předpokládá obrácení
srdce a důvěru v Boha (např. 12,7.12; 13,18; 14,10; 25,8 atd.). Mezi
několika verši o modlitbě má klíčové postavení následující verš: „Jestliže se můj lid, který se nazývá mým
jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých
zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím
jejich zem“ (7,14).
Kniha končí slovy, kdy je Kýros, král perský,
nejmocnějším vládcem země a nástrojem, který podpořil uskutečnění Božího plánu.
I přesto, že byl lid vzat do babylonského zajetí, Boží plány nevyšly do ztracena.
Boží plány mají svůj smysl a řád. Jaká to zpráva i pro dnešní nestabilní svět!
Vladimír Rafaj
Žádné komentáře:
Okomentovat