Člověka
od nepaměti zajímají důležité otázky týkající se
budoucnosti, života po smrti, mezilidských vztahů, rodinného a veřejného
života či touhy po stabilitě ve světě.
V jedné z nejstarších a nejobsáhlejších knih tyto
odpovědi nacházíme. Tou knihou je Bible. I když Bibli psali různí
pisatelé, nepsali vlastní slova. Psali o tom, jak je vedl a co jim
řekl Duch svatý, kterým byli inspirováni. Bible přinášela a
přináší život a naději lidem různého věku, kultur,
náboženského vyznání, společenského postavení, vzdělání a
povolání. Především ale Bible přináší zvěst o Bohu, který
miluje ztraceného člověka natolik, že se jím v Ježíši
Kristu stal. Ten nejzákladnější záměr Bible je změnit lidský
život a nasměrovat ho na věci Božího království. Proto musí
křesťanská zvěst a její interpretace vycházet z Bible
samotné.
I dnes
se totiž najdou skeptici, kteří zpochybňují spolehlivost, neomylnost,
bezchybnost a pravdivost Bible. Prorok Izajáš však konstatuje:
„Slovo našeho Boha zůstává na věky“ (Iz 40,8). Bůh
skrze proroka sdělil svému lidu tato slova ne proto, že jej chtěl
ztrestat, ale proto, že izraelský lid chtěl potěšit jako své
děti. Nejsou to slova rozhněvaného Boha, ale milujícího
nebeského Otce, kterými nabádá své služebníky k tlumočení
svých úmyslů: „Potěšujte, potěšujte můj lid …“
(Iz 40,1-31). Tato slova jsou výrazem naděje, jsou povzbuzením pro
ty, kteří tápou ve tmě a dělají si starosti, když ne vždy
zcela rozumí Božímu vedení. Není divu, vždyť Boží cesty a
myšlenky jsou nad lidské pochopení (Iz 55,8-11). Prostě nebe není
země a země není nebe. Člověk sám neví, jak má spravovat svůj
život, avšak Boží slovo přináší do jeho každodenních bojů
světlo. Upřímně hledající člověk vždy nalezne v Bibli
odpověď. Pravidla, jež jsou v celé Bibli obsažena, bezpečně
vedou k životu, pokoji, radosti a k opravdovému štěstí (J
10,10). Bible se nám má stát průvodcem na cestě životem.
Podobnou
zkušenost měl i apoštol Pavel. Ve své době získal nejvyšší
možné vzdělání, které mu umožnilo stát se učitelem zákona a
náboženským vůdcem, přesto mu scházelo jedno: osobní vztah
s Ježíšem. Radikální změna nastala až po setkání se
vzkříšeným Kristem na cestě do Damašku, kdy jeho
dosavadní vzdělání, rozumové znalosti starozákonních Písem a
židovských tradic (náboženství) byly podrobeny zatěžkávací
zkoušce. Zmíněná událost byla zásadním mezníkem v jeho
životě. Byl to zlomový bod, který způsobil obrat v jeho
postojích a jednání. Duchu svatému totiž šlo o to, aby ho
duchovně i rozumově připravil pro neobyčejné dílo, kterým ho
pověřil. Tím se jeho dosažené teoretické vzdělání dostalo do
vzájemné rovnováhy s duchem Zákona (1K 2,1-5; 2K 3,6).
Cíl
studia Písma spočívá především v pochopení biblických
pravd, které následně vede k jejich uplatnění v životě
jak jednotlivce, tak církve. Proto Pavel píše svému
spolupracovníku Titovi povzbudivá slova popisující život
věřícího člověka: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní,
neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a
rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení
a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska
našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé
skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování;
zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému
životu skrze Ducha svatého“ (Tt 3,3-5). Bible má schopnost
změnit způsob života!
Studium
Bible bych připodobnil k výstupu na vysokou horu nebo
k sestupu na dno hluboké propasti. Nicméně ani tyto analogie
nedokážou Boží podstatu plně vystihnout. Člověku není dáno,
aby dokázal v dokonalé míře odhalit skutečnosti týkající
se Boha a věčnosti. V časném životě totiž nikdy
nedokážeme vystoupat na vrchol Boží moudrosti nebo prokopat se až
na dno studnice Boží moudrosti. Proč? Protože lidská mysl je
poznačena hříšností, tudíž je ve svém jádru neschopna
přijmout tolik pravd najednou. I když je naše poznání částečné,
nesmíme klesat na duchu, protože máme příslib, že až budeme
s Ježíšem tváří v tvář, budeme mít poznání
dokonalé (1K 13,9-12). V této souvislosti hovoříme o tzv.
progresivním zjevení, neboli o toku postupných informací, kdy
v Novém zákoně vidíme proroctví a zaslíbení jasněji než
ve Starém zákoně. Toto vědomí nás nesmí vést k pochybnostem,
ale k úžasu a pokoře nad velikostí Boží dobroty. „Všechno,
co k pobožnému životu na této zemi potřebujeme, nám je
z Boží milosti darováno“ (2Pt 1,3). Přes všechna
omezení smíme Bohu a jeho slovu plně důvěřovat. Poznání
Božího slova v nás vypůsobuje touhu znát Boha důvěrně a
přináší schopnost sdílet toto poznání s jinými lidmi.
K tomu, abychom to dokázali, jsou zapotřebí alespoň čtyři
základní předpoklady.
1. Motivace.
Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení
určitého cíle. Motivaci člověk získává ve chvíli, kdy je
přesvědčen, že to, čemu se věnuje, má nějakou praktickou
hodnotu. Někdo jednou řekl: „Musíme chtít, abychom mohli.“
S jídlem totiž roste chuť. Obecně zde platí přímá úměra:
čím víc Bibli studujeme, tím spíš máme potřebu se k ní
vrátit.
2. Iniciativa.
Pavel píše Timoteovi: „Neboť Bůh nám nedal ducha strachu,
nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy“ (2Tm 1,7). Strach dělá
z lidí vězně, avšak poznání Bible je pozvedá. Mnohokrát
nejsou podmínky ke čtení a studiu Bible zdaleka ideální. Přesto,
jak můžeme i navzdory všem překážkám vytěžit ze studia Bible
maximum? Důležité je nezaměřovat se na problémy, které
většinou nemůžeme vyřešit, ale na to, co dělat lze.
3. Zacílení.
Zacílení znamená, že se zaměříme na to, co je důležité. Již
král Šalomoun říká: „Sleduj stopy svých nohou, všechny
tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať
od zlého svou nohu“ (Př 4,26-27). Když bude mít člověk
konkrétní cíl, bude se na něj zaměřovat. Avšak jasný cíl
nedefinuje pouze to, co dělá, ale i to, co nedělá. Proto je zde
namístě uvažovat o svých možnostech, schopnostech a
příležitostech. Když má člověk nějaký cíl, dá to jeho
životu správný směr a smysl. Poznání Bible a souvisejících
témat posiluje kvalitu života a pomáhá v růstu ve víře.
4. Pravidelnost.
Pravidelnost má co do činění s organizací času a aktivit.
To, jak člověk naloží s časem v danou chvíli, ovlivní
jeho zítřek. Zorganizovat si věci nevyžaduje moc práce, ale
přináší to velký užitek - víc času, méně stresu. Kromě
modlitby je studium Bible pro křesťana nezbytnou nutností, chce-li
růst. V dnešní době jsme všichni hodně zaměstnaní, ale
čas si musíme rozvrhnout tak, abychom Písmu a modlitbám
dávali přednost před jinými věcmi. V pravidelnosti je síla.
Pokud bude člověk pravidelně studovat Bibli, objeví v ní
Boží vůli pro život, víru a službu.
Prorok
Jeremjáš vyznává: „Měl jsem slovo tvé za radost a potěšení
srdce svého“ (Jr 15,16). Podobné svědectví vydává i
žalmista David: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje
moji stezku“ (Ž 119,105). Jan Amos Komenský doporučoval přečíst celou Bibli alespoň jednou během roku.
Charles Hadden Spurgeon byl jedním z největších
britských kazatelů, který řekl: „Když jsem Bibli četl po
stýkrát, zjistil jsem, že je omnoho hezčí, než když jsem ji
četl poprvé.“ Martin Luther se o Bibli vyjádřil
tímto způsobem: „Bible není antická kniha, ani moderní, je
věčná.“
Letos
si připomínáme čtyřsté výročí vzniku Bible kralické. Její
název je odvozen od vesnice Kralice na Moravě, původního sídla
Jednoty bratrské, která překlad iniciovala. Překlad vycházel
z rukopisů řeckých a hebrejsko-aramejských jazyků. První
vydání vyšlo v šesti svazcích, tzv. „šestidílka“
(překlad Starého zákona vyšel v letech 1579, 1580, 1582,
1587, 1588 - pět dílů; překlad Nového zákona vyšel v letech
1593-94 - šestý díl, součástí byl i rozsáhlý
teologicko-exegetický poznámkový aparát). Druhé jednosvazkové
vydání vyšlo v roce 1596 a třetí vydání vyšlo v roce
1613 (poslední kralické vydání před událostmi na Bílé hoře).
Bible
vždy hrála v lidské společnosti důležitou roli. Ve
středověku byl přístup ke vzdělání z různých důvodů
omezen, proto se v mnohých rodinách stala Bible slabikářem.
Kvůli Bibli mnozí čelili krutému pronásledování a opozici,
mnozí zaplatili svým životem, mnozí byli uvězněni v žalářích
kvůli distribuci nebo vlastnění Bible či její části. Uvedu
jeden příklad za všechny - císař Dioklecián podnikal zuřivé útoky na Bibli, protože zjistil, že tajemství
bytí křesťanů je Bible. Avšak neoblomná víra nespočetných
zástupů Kristových následovníků v Boží slovo způsobila,
že dnes může mít Bibli bez potíží takřka každý, kdo po ní
touží. Není pochyb o tom, že dnes je Bible nejčtenější knihou
v celé historii lidstva, avšak její cena se rovnala i životu.
Vážíme si toho?
Vladimír
Rafaj
