neděle 3. února 2013

Bible a její vliv


Člověka od nepaměti zajímají důležité otázky týkající se budoucnosti, života po smrti, mezilidských vztahů, rodinného a veřejného života či touhy po stabilitě ve světě. V jedné z nejstarších a nejobsáhlejších knih tyto odpovědi nacházíme. Tou knihou je Bible. I když Bibli psali různí pisatelé, nepsali vlastní slova. Psali o tom, jak je vedl a co jim řekl Duch svatý, kterým byli inspirováni. Bible přinášela a přináší život a naději lidem různého věku, kultur, náboženského vyznání, společenského postavení, vzdělání a povolání. Především ale Bible přináší zvěst o Bohu, který miluje ztraceného člověka natolik, že se jím v Ježíši Kristu stal. Ten nejzákladnější záměr Bible je změnit lidský život a nasměrovat ho na věci Božího království. Proto musí křesťanská zvěst a její interpretace vycházet z Bible samotné.

I dnes se totiž najdou skeptici, kteří zpochybňují spolehlivost, neomylnost, bezchybnost a pravdivost Bible. Prorok Izajáš však konstatuje: „Slovo našeho Boha zůstává na věky“ (Iz 40,8). Bůh skrze proroka sdělil svému lidu tato slova ne proto, že jej chtěl ztrestat, ale proto, že izraelský lid chtěl potěšit jako své děti. Nejsou to slova rozhněvaného Boha, ale milujícího nebeského Otce, kterými nabádá své služebníky k tlumočení svých úmyslů: „Potěšujte, potěšujte můj lid …“ (Iz 40,1-31). Tato slova jsou výrazem naděje, jsou povzbuzením pro ty, kteří tápou ve tmě a dělají si starosti, když ne vždy zcela rozumí Božímu vedení. Není divu, vždyť Boží cesty a myšlenky jsou nad lidské pochopení (Iz 55,8-11). Prostě nebe není země a země není nebe. Člověk sám neví, jak má spravovat svůj život, avšak Boží slovo přináší do jeho každodenních bojů světlo. Upřímně hledající člověk vždy nalezne v Bibli odpověď. Pravidla, jež jsou v celé Bibli obsažena, bezpečně vedou k životu, pokoji, radosti a k opravdovému štěstí (J 10,10). Bible se nám má stát průvodcem na cestě životem.

Podobnou zkušenost měl i apoštol Pavel. Ve své době získal nejvyšší možné vzdělání, které mu umožnilo stát se učitelem zákona a náboženským vůdcem, přesto mu scházelo jedno: osobní vztah s Ježíšem. Radikální změna nastala až po setkání se  vzkříšeným Kristem na cestě do Damašku, kdy jeho dosavadní vzdělání, rozumové znalosti starozákonních Písem a židovských tradic (náboženství) byly podrobeny zatěžkávací zkoušce. Zmíněná událost byla zásadním mezníkem v jeho životě. Byl to zlomový bod, který způsobil obrat v jeho postojích a jednání. Duchu svatému totiž šlo o to, aby ho duchovně i rozumově připravil pro neobyčejné dílo, kterým ho pověřil. Tím se jeho dosažené teoretické vzdělání dostalo do vzájemné rovnováhy s duchem Zákona (1K 2,1-5; 2K 3,6).

Cíl studia Písma spočívá především v pochopení biblických pravd, které následně vede k jejich uplatnění v životě jak jednotlivce, tak církve. Proto Pavel píše svému spolupracovníku Titovi povzbudivá slova popisující život věřícího člověka: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého“ (Tt 3,3-5). Bible má schopnost změnit způsob života!

Studium Bible bych připodobnil k výstupu na vysokou horu nebo k sestupu na dno hluboké propasti. Nicméně ani tyto analogie nedokážou Boží podstatu plně vystihnout. Člověku není dáno, aby dokázal v dokonalé míře odhalit skutečnosti týkající se Boha a věčnosti. V časném životě totiž nikdy nedokážeme vystoupat na vrchol Boží moudrosti nebo prokopat se až na dno studnice Boží moudrosti. Proč? Protože lidská mysl je poznačena hříšností, tudíž je ve svém jádru neschopna přijmout tolik pravd najednou. I když je naše poznání částečné, nesmíme klesat na duchu, protože máme příslib, že až budeme s Ježíšem tváří v tvář, budeme mít poznání dokonalé (1K 13,9-12). V této souvislosti hovoříme o tzv. progresivním zjevení, neboli o toku postupných informací, kdy v Novém zákoně vidíme proroctví a zaslíbení jasněji než ve Starém zákoně. Toto vědomí nás nesmí vést k pochybnostem, ale k úžasu a pokoře nad velikostí Boží dobroty. „Všechno, co k pobožnému životu na této zemi potřebujeme, nám je z Boží milosti darováno“ (2Pt 1,3). Přes všechna omezení smíme Bohu a jeho slovu plně důvěřovat. Poznání Božího slova v nás vypůsobuje touhu znát Boha důvěrně a přináší schopnost sdílet toto poznání s jinými lidmi. K tomu, abychom to dokázali, jsou zapotřebí alespoň čtyři základní předpoklady.

1. Motivace. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Motivaci člověk získává ve chvíli, kdy je přesvědčen, že to, čemu se věnuje, má nějakou praktickou hodnotu. Někdo jednou řekl: „Musíme chtít, abychom mohli.“ S jídlem totiž roste chuť. Obecně zde platí přímá úměra: čím víc Bibli studujeme, tím spíš máme potřebu se k ní vrátit.

2. Iniciativa. Pavel píše Timoteovi: „Neboť Bůh nám nedal ducha strachu, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy“ (2Tm 1,7). Strach dělá z lidí vězně, avšak poznání Bible je pozvedá. Mnohokrát nejsou podmínky ke čtení a studiu Bible zdaleka ideální. Přesto, jak můžeme i navzdory všem překážkám vytěžit ze studia Bible maximum? Důležité je nezaměřovat se na problémy, které většinou nemůžeme vyřešit, ale na to, co dělat lze.

3. Zacílení. Zacílení znamená, že se zaměříme na to, co je důležité. Již král Šalomoun říká: „Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu“ (Př 4,26-27). Když bude mít člověk konkrétní cíl, bude se na něj zaměřovat. Avšak jasný cíl nedefinuje pouze to, co dělá, ale i to, co nedělá. Proto je zde namístě uvažovat o svých možnostech, schopnostech a příležitostech. Když má člověk nějaký cíl, dá to jeho životu správný směr a smysl. Poznání Bible a souvisejících témat posiluje kvalitu života a pomáhá v růstu ve víře.

4. Pravidelnost. Pravidelnost má co do činění s organizací času a aktivit. To, jak člověk naloží s časem v danou chvíli, ovlivní jeho zítřek. Zorganizovat si věci nevyžaduje moc práce, ale přináší to velký užitek - víc času, méně stresu. Kromě modlitby je studium Bible pro křesťana nezbytnou nutností, chce-li růst. V dnešní době jsme všichni hodně zaměstnaní, ale čas si musíme rozvrhnout tak, abychom Písmu a modlitbám dávali přednost před jinými věcmi. V pravidelnosti je síla. Pokud bude člověk pravidelně studovat Bibli, objeví v ní Boží vůli pro život, víru a službu.

Prorok Jeremjáš vyznává: „Měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého“ (Jr 15,16). Podobné svědectví vydává i žalmista David: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku“ (Ž 119,105). Jan Amos Komenský doporučoval přečíst celou Bibli alespoň jednou během roku. Charles Hadden Spurgeon byl jedním z největších britských kazatelů, který řekl: „Když jsem Bibli četl po stýkrát, zjistil jsem, že je omnoho hezčí, než když jsem ji četl poprvé.“ Martin Luther se o Bibli vyjádřil tímto způsobem: „Bible není antická kniha, ani moderní, je věčná.“

Letos si připomínáme čtyřsté výročí vzniku Bible kralické. Její název je odvozen od vesnice Kralice na Moravě, původního sídla Jednoty bratrské, která překlad iniciovala. Překlad vycházel z rukopisů řeckých a hebrejsko-aramejských jazyků. První vydání vyšlo v šesti svazcích, tzv. „šestidílka“ (překlad Starého zákona vyšel v letech 1579, 1580, 1582, 1587, 1588 - pět dílů; překlad Nového zákona vyšel v letech 1593-94 - šestý díl, součástí byl i rozsáhlý teologicko-exegetický poznámkový aparát). Druhé jednosvazkové vydání vyšlo v roce 1596 a třetí vydání vyšlo v roce 1613 (poslední kralické vydání před událostmi na Bílé hoře).

Bible vždy hrála v lidské společnosti důležitou roli. Ve středověku byl přístup ke vzdělání z různých důvodů omezen, proto se v mnohých rodinách stala Bible slabikářem. Kvůli Bibli mnozí čelili krutému pronásledování a opozici, mnozí zaplatili svým životem, mnozí byli uvězněni v žalářích kvůli distribuci nebo vlastnění Bible či její části. Uvedu jeden příklad za všechny - císař Dioklecián podnikal zuřivé útoky na Bibli, protože zjistil, že tajemství bytí křesťanů je Bible. Avšak neoblomná víra nespočetných zástupů Kristových následovníků v Boží slovo způsobila, že dnes může mít Bibli bez potíží takřka každý, kdo po ní touží. Není pochyb o tom, že dnes je Bible nejčtenější knihou v celé historii lidstva, avšak její cena se rovnala i životu. Vážíme si toho?

Vladimír Rafaj

Žádné komentáře:

Okomentovat