středa 17. dubna 2013

Požehnání plynoucí ze života v Duchu svatém

Snad neexistuje křesťan, který by pochyboval o požehnání, které do jeho života a služby vnáší přítomnost Ducha svatého. Zcela jistě si uvědomuje, že je neustále obklopován pokušeními, že každodenně bojuje se starou přirozeností a že potřebuje spoléhat na Boží milost a na Kristovo vítězství nad hříchem. Avšak takového snažení záleží na tom, zda a nakolik přijímá opravdovou pomoc, kterou mu Bůh pro všední boje nabízí. Kdokoliv usiluje vybojovat tento boj vlastní sílou vůle nebo vlastní snahou, je předem odsouzen k neúspěchu.

Návod k vítěznému životu nacházíme v epištole Římanům 8,9: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Dřív než byl Ježíš vzat do nebe, zaslíbil svým věrným, že jim pošle jiného Těšitele (J 14,16). Duch svatý přichází, aby v nás dovršil vítězství, které pro nás Kristus připravil. Jaká je ale skutečná hodnota a aplikace tohoto zaslíbení? Co ono pro věřící v praxi znamená? Co v praxi znamená: „Duch svatý je s námi a v nás“?

Jestli se člověk narodil z vody a z Ducha (J 3,5), má Ducha svatého a patří Kristovi! Avšak další krok je na samotných křesťanech. Proces, ve kterém se stále více připodobňujeme Kristu, je označován slovem posvěcení. Růst věřících je přímo závislý na tom, do jaké míry se podřizují Duchu svatému. Věřící potřebují upřímně a odevzdaně volat k Bohu o Ducha svatého právě tak, jak se to dělo v den Letnic, kdy všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat (Sk 2,4). Důraz na působení Ducha svatého, včetně zkušenosti křtu Duchem svatým a působení charismatických darů Ducha, není nikde tak evidentní jako v církvi prvního století. Křest Duchem svatým je zkušenost, pomocí které se dostáváme do reality živého Boha a která nám otevírá bránu k plnějšímu duchovnímu životu. Všimněme si požehnání, která nám z tohoto svazku plynou:

1. Moc ke svědectví. O Duchu svatém Pán Ježíš svým učedníkům oznámil důležité sdělení: „Nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší … On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne“ (J 16,13-14). Úlohou Ducha svatého je vyvýšit Krista a připomenout nám jeho slova. Nikdy se nebude vyvyšovat nad Syna, a to bychom neměli činit ani my. Křest Duchem svatým je v knize Skutků představen jako normativní záležitost. Podle Jóelova proroctví patří všem (srov. Jl 2,28-32 a Sk 2,16-21). Má-li křesťan těžkosti s tím, jak svědčit jiným o Kristu a o tom, co on pro něj znamená, pak potřebuje moc Ducha svatého. „Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země" (Sk 1,8 ČSP).

2. Vítězství nad hříchem. Z mnoha biblických citací na toto téma zmíním pouze dvě: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 8,1); „Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost“ (Ga 5,16). Křesťan nemůže zdolat hřích svou vlastní sílou; k jeho nadlidskému zvládnutí potřebuje moc shůry - Ducha svatého. Potřebuje žít vítězný křesťanský život, založený na lepším pochopení toho, co Bůh činí v nás a skrze nás. Potřebuje se radovat z hluboké jistoty, která má svůj zdroj v Božím přijetí a lásce. My nejsme již služebníky hříchu. Vláda hříchu byla zlomena, jsme svobodni!

3. Pomoc v modlitbách. „Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle“ (Ř 8,26-27). Proč je nutné, aby nám Duch svatý pomáhal v modlitbách a jak této naší potřebě Duch vychází vstříc? Bez pomoci Ducha svatého v modlitbách nelze žít vítězně v neustále se měnícím světě s ohledem na zhoršující se stav a podmínky pro život a službu. Přijímejme denně jeho pomoc k účinnějším modlitbám.

4. Vytyčení směru. Duch svatý je duchem (dechem) moudrosti a zjevení, který své věrné uvádí do všeliké pravdy (Ef 1,17; J 16,13).  Pán Ježíš o něm řekl: „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26). V Bibli se dočítáme o působení Ducha svatého v krizových situacích. Vidíme, že Duch svatý vstupuje do církve náhle s nadpřirozenými projevy a velkou intenzitou (Sk 2,1-4). Církev potřebuje celou škálu duchovních darů, aby byla schopna efektivně sloužit. I přes všechny pochybnosti odpůrců, jsou dary Ducha svatého Božím nástrojem duchovního i početního budování církve. Duch svatý je skutečnou božskou osobou, která aktivně působí v životech lidí po celém světě. Církev je na jeho vedení závislá. Duch svatý nikdy neztratí orientaci, nikdy nezbloudí z Božích cest, jelikož sám je Bohem. Trojjediný Bůh není omezen časem ani prostorem. Zná současnost a budoucnost stejně jako minulost. Duch svatý vytyčuje směr a vymezuje rozsah pro víru a individuální rozvoj ke společnému prospěchu těla Kristova.

Výše uvedeným výčtem jsem samozřejmě ani zdaleka nevyčerpal všechna požehnání z celé plejády Božího zajištění. Ale z toho, co je uvedeno známe klíč k životu v Duchu svatém. Tak otevřeme dveře svého srdce pro čerstvé vanutí Ducha svatého. Nebuďme pasivními nástroji, nýbrž každým novým dnem vykročme k aktivní víře a poslušnosti. Úplné a bezvýhradné vydání se Bohu dovede církev Ježíše Krista až za práh lidských možností a schopností, do života, ve kterém se vítězství nad hříchem stane přirozenou součástí vztahu s Duchem svatým a bude požehnáním, které kromě nás obohatí i jiné lidi a oslaví Ježíše jako Krále a Spasitele. Nechť nám v tom Duch svatý pomáhá.

Žádné komentáře:

Okomentovat